Povídka o ovečce Julii

Krátký oddychový příběh o ovečce. Podobnost čistě náhodná...

Žila jedna roztomilá ovečka Julie. Běhala po pastvinách, po údolích i po kopcích. Pila vodu ze studánek Byla velmi veselá a všechna zvířátka v kraji měla Julii ráda. Když někdo potkal ovečku Julii, hned měl hezčí den.
 Jednoho dne potkal Julii člověk. Pozdravil ovečku a dal se s ní do řeči. Člověk se vyptával Julie, jak se jí daří, co dělá, co jí a kde spí. Když mu to všechno pověděla, zeptal se jí člověk, jestli by nechtěla jít s ním. Když se ho zeptala proč, tak řekl, že by se o ní staral a ona by mu dělala společnost. Julie odmítla, protože nerozuměla slovu postarat a člověkem se rozloučila.
 Druhý den se oba znovu potkali. dali se znovu do řeči a člověk se zeptal, zda se ovečka nebojí samoty, jestli se nebojí vlků a jesli nemá strach z toho, že nebude mít dost jídla? Ovečka nechápavě zírala o čem to ten člověk mluví. Člověk jí tedy začal vyprávět o tom jaké to je, když zůstane sám a bez pomoci, bez přátel. Jaké to je, když ovečku napadnou hladoví vlci a jaké to je, trpět hladem.
 Julie se s pláčem rozloučila a utíkala se schovat. Najednou se cítila sama, dostala strach a plakala celou noc. Další den se rozběhla sama za člověkem, aby jí pomohl. Člověk přikývl a pozval ovečku k sobě. Dal Julii najíst, napít a ukázal jí svého velkého psa, který ji ochrání, když se člověk vzdálí. Ukázal ovečce, kde může v klidu spát. Julie byla blahem bez sebe a libovala si jak je ochráněná před vším zlem tam venku…
 Ráno se ovečka zvesela probudila a rozběhla se vstříc novému dni. K jejímu překvapení málem narazila do ohrady, kterou včera úplně přehlédla. Když volala, aby jí někdo pustil ven, přiběhl pes člověka a řekl jí, aby zůstala v ohradě v bezpečí před vlky. Pokrčila rameny a pobíhala chvilku na malém prostoru a zkoumala nové místo. Tak pomalu běžel den za dnem. Každý den dostávala najíst a napít, kolem běhal pes a chránil ji. Jednoho dne se objevila další ovečka. To bylo radosti. Julie byla velmi šťastná s nové kamarádky a nadšeně jí vyprávěla o tomto místě plném bezpečí a dostatku. Čas od času přibyly další ovečky a brzo jich byla plná ohrada. Tísnily se jedna vedle druhé. Překvapením bylo, když si člověk do ohrady přinesl nůžky a začal jednu po druhé stříhat. Julii a ostatním řekl, že musí nějak zaplatit za jejich jídlo a bezpečí. Julie byla v šoku. Tohle jí člověk neřekl. Neřekl jí o tom, že bude stále zavřená v ohradě s ostatními ovečkami, že nikdy nebude moci rozběhnout se kam bude chtít. Že bude pít z misky i s těmi ovečkami, které jí nemají rády….
  Ovečka začala smutnět. Stále více se vracely vzpomínky na pastviny a údolí plné šťavnaté trávy, lahodné vody a různých zvířátek. Přemýšlela, proč je vlastně tady? Vždyť nikdy neměla hlad, nikdy nebyla sama a vlka nikdy neviděla…Rozhodla se, že odejde. Řekla to člověku, ale ten jakoby neslyšel. Když to slyšely ostatní ovečky, tak se jí vysmály, jiné jí vynadaly a některé do ní i šťouchly…bláhová Julie, co si to dovoluje opustit nás!! Ráno, ještě než všichni vstali, rozběhla se rychle k ohradě. Tam jak bylo to poškozené místečko. Slyšela za sebou zuřivý šťěkot. Pes člověka, který ji vždy upozorňoval, jakmile se vzdálila od ostatních, byl za ní. Julie vynaložila obrovské úsilí a běžela jako o život. Byla už téměř u díry, když ucítila prudkou bolest v zadní nožičce. Nedbala bolesti a prodrala se úzkou dírou v ohradě a pospíchala neúnavně dál a dál. Netušila, že pes za ní už neběží, protože se bál vlků za ohradou…také je nikdy neviděl. Když ji zmohla únava, zastavila se. Prohlédla si ošklivou ránu na nožce a omyla jí vodou z potoka. Pak usnula.
 Probudila se až druhý den. Na obloze zpívali ptáci, svítilo sluníčko a vál teplý vítr. Cítila se nádherně. Tak jako se cítila před tím, než odešla k člověku. Každou chvíli za ní přicházela zvířátka z celého okolí a ona jim to všechno vyprávěla. Jednoho dne dokonce přišel i vlk. Nešel z něj strach, spíše naopak, byl to starý šprýmař. Když někdo nevěřil, ukázala mu ošklivou ránu na noze. Julie pocítila velkou vděčnost za to co prožila, protože nyní si pně uvědomila svobodu, kterou si zvolila a kterou teď může prožívat mnohonásobně víc než dříve….

Jakákoliv podobnost tohoto příběhu s chováním lidí je čistě náhodná.
Autor.







Tisknout stránku

Vyzkoušejte:

Často slyšíte o nutnosti životní změny, ale
jste na ni opravdu připraveni?


      © 2017 - STANDA TITL
Digitální obchodník
Zpět nahoru